Na konci ledna odešel do zaslouženého důchodu náš kolega Miloslav Brychta, jehož jméno se s naší firmou pojí už déle než 45 let. Co se podle něj za čtyři společné dekády nejvíce změnilo, jak nakládá s nově nabytým volným časem a mnoho dalšího se dozvíte v rozhovoru.
Jak vypadalo Vašich 45 let ve firmě?
Po skončení školní docházky v roce 1975 jsem si vybral učební obor provozní elektromontér. Navštěvoval jsem učiliště EJF (Elektrotechnické závody Julia Fučíka) v Brně a učil jsem se pro tehdejší Vodohospodářské stavby Brno státní podnik. Musím podotknout, že tento systém učňovského školství stavebním organizacím (a nejen jim) určitě chybí.
Po vyučení jsem nastoupil na elektro-údržbu závodu Břeclav, pod vedením pana Herzána. Na toto období velmi rád vzpomínám, na starší spolupracovníky, od kterých jsem se opravdu hodně naučil a získal vztah k tomuto oboru. V té době patřily např. do vybavení stupačky, kde sloupy venkovního vedení byly dřevěné a já jako nejmladší člen kolektivu jsem měl stupačky velmi často na nohách. V roce 1985 jsem získal Osvědčení k provádění revizí el. zařízení. Postupně jsem řídil práce v oblasti elektro, vykonával funkci energetika, prováděl revize el. zařízení, mistra dílen, nákupčího náhradních dílů, a tak jsem se dopracoval až do ledna 2022 – odchodu do důchodu.
Co Vás tady udrželo celou kariéru? Co Vás na práci nejvíce těšilo?
Práce mě opravdu bavila. Myslím si, že u VHS byl vždy dobrý kolektiv pracovitých lidí, opravdových vodohospodářů a na mnohé z nich rád vzpomínám.
Co se podle Vás během těch let na VHS nejvíce změnilo?
Za těch 40 let se změnily sloupy, jsou už betonové 😊 Výrazně se změnil i způsob řízení, máme mobily a e-maily. Elektřina teče pořád stejně od zdroje ke spotřebiči, máme ale jiné materiály, způsoby použití, způsoby ochran atd. Práce současného elektrikáře se bez sebevzdělávání neobejde.
Nedávno jste odešel do důchodu, čemu se v takto nově nabytém volném čase věnujete?
Vždy jsem volný čas věnoval tomu, co mě baví a co mám rád, a věřím, že tohoto času nyní budu mít více. Čas na rodinu, manželku, vnoučata, děti, vinohrad, domek, fotbal, aj.
Jak jste se právě k vinaření dostal? Je to dědictví předchozích generací, nebo jste se učil sám?
Spíš sám a za pomoci rad kamarádů. Pocházím a žiji na vesnici, kde ke každému domu patřilo nějaké pole a na dvoře bylo drobné hospodářství. V roce 1986 jsem se začal věnovat vinaření a později jsem vysadil svůj vlastní vinohrad. S elektrikou to má určitě společné to, že se je třeba stále učit novým věcem.
Jaká je Vaše nejoblíbenější odrůda vína a proč?
Jsou to zejména typické odrůdy pro tuto oblast – veltlínské zelené a ryzlink vlašský.
Panu Brychtovi velmi děkujeme za rozhovor a přejeme do nové životní etapy jen to nejlepší.
